Po loňském kurzu jsme dlouho zvažovali, co s lednovým termínem hor. Poslední roky nás slabé sněhové podmínky tlačily k tomu, abychom lyžák přesunuli na únor. Po dlouhých debatách jsme tak učinili s tím, že horší už to být nemůže. Před koncem roku krásně a nemálo chumelilo. Podmínky na zasněžených horách dávaly naději, že 50 přihlášených kluků a holek ze sedmých tříd doplněné o 21 osmáků prožije parádní týdenní pobyt na Gruni v Beskydech se vším všudy. Murphyho zákony ovšem fungují dokonale, a nás letos čekal nejteplejší únor v historii měření.
Vysněžená závodní sjezdovka na Gruni umožnila výcvik alespoň pro 1.turnus. Ten druhý už musel, stejně jako vloni, dojíždět do střediska Bílá. Tam byla v provozu severní sjezdovka pro pokročilejší i kvalitně připravený vybavený areál pro začátečníky. Zvládli jsme každodenní náročný pěší přesun k nástupnímu místu autobusu, který neměl povolení vyjet až k Domu svatého Josefa, kde jsme bydleli. Do Bílé jsme jeli celkem třikrát a absolvovali jsme výcvik jako v dubnových podmínkách na velmi těžkém rozbředlém sněhu. I tak byl pokrok v kvalitě jízdy ze svahu u všech zřejmý. Večer probíhaly různé hry a aktivity, například s tématem desatera lyžaře a snowboardisty nebo se zaměřením na nebezpečí hor. Nechyběl maškarní průvod a tradiční závody ve slalomu. U druhého kurzu pak netradiční závody ve slalomu bez sněhu.
Zvládli jsme lyžování a snowboardování, i přes mizerné sněhové podmínky. Když jsme odjížděli domů, areál v Bílé už byl uzavřen. Měli jsme tedy štěstí v neštěstí, což spokojené děti, jejich rodiče i instruktoři – učitelé oceňovali.
